Letní putovní tábor - Vyšné Hágy
Vysoké Tatry - SLOVENSKO
29. 6. - 16. 7. 2007 - vyprávění

Středa 4. července 2007
     Je nás o jednoho více. Včera přijela paní učitelka. Bohužel s sebou přivezla z Česka špatné počasí. A tak je to takové všelijaké. Každou chvíli prší.
     Jedeme do Starého Smolivce (pro někoho premiéra) a potom pozemní lanovkou na Hrebienok. Jen co zabalíme pláštěnky, začíná pěkně lít. Navlékáme pláštěnky a už je nesvlékáme. Celou cestu z Hrebienku kolem Studeného potoka až do Tatranské Lesné s námi počasí žertuje. Chvílemi "leje", chvílemi přestává. Cestou se zastavujeme u vodopádů. Jsou nádherné. Vody je prostě dostatek.
     Scházíme pod les a procházíme polomy. Je to docela smutný pohled.
     Nad Tatranskou Lesnou vydatně svačíme. Petra s Janou to mají "zmáknuté". Krájí se chleba (Mirek), Petra s Janou mažou a obkládají salámem. My ostatní to s chutí baštíme. Když jsme všichni nasyceni, přicházíme na stanici električky. Vláček (malé Pendolíno) přijíždí za chvilku a veze nás do Starého Smokovce a potom dál "domů".
     Starší se dávají do vaření. My jdeme na dětské hřiště a těšíme se na "americké" brambory a kuřecí plátečky. A samozřejmě i škebličkovou polívčičku (někteří). Nakonec nezbyde.

Čtvrtek 5. července 2007
     Počasí podle předpovědi "polooblačno". Naším cílem je Lomnický štít. Jenomže paní Příroda se nedá přemluvit. (Asi má s lidmi své zkušenosti a začíná brát věci do svých rukou). Lanovka na Skalnaté pleso "nepremává". V informačním středisku vládnou dvě příjemné paní.Dáváme na jejich radu, měníme plán a jedeme na výlet do Staré Ľubovně. Nelitujeme. Hrad je nádherný, průvodkyně bezvadná a příjemná. Slovenština nám už nedělá potíže. Prolézáme sklepením, šplháme na hradní věž. Je nádherný výhled. Interiér hradu je zajímavý. Seznamujeme se s historií a majiteli, ale i řemesly. Z hradu je pěkný výhled na skanzen. (Ten jsme z časových důvodů nemohli prohlédnou zblízka).
     Cesta autobusem byla sice trochu nudná, ale návštěva hradu zpestřila náš pobyt.

Sobota 7. července 2007
     Ráno vsáváme s obavami, jaké počasí nám dnes Tatry připraví. Předpověď nezklamala. Svítilo sluníčko. Z oken električky vzhlížíme k tatranským vrcholům a těšíme se na cestu lanovkou na Skalnaté pleso. Pro některé to bude první cesta lanovkou do takové výšky (1781 m.n.m.). Sice trochu fouká, a proto lanovka dvakrát zastavuje, ale my se nebojíme a těšíme se na výhledy.
     Nahoře nás čeká milé překvapení. Konečně s dočkáme cesty až na Lomnický štít! Sice až v neděli, ale prý to bude na sto procent. Mirek objednává jízdu na neděli na 10:30 hodin.
     Po svačině se vydáváme lanovkou alespoň do Lomnického sedla. Sluníčko hřeje, ale mráčky jej občas přemohou. Navíc pěkně vyfukuje. Všichni se balíme do mikin, větrovek a natahujeme kulichy a rukavice. Ze sedla je nádherný výhled na protější hřeben Nízkých Tater a na Vrcholky Vysokých Tater. Shlížíme dolů na Teryho chatu, kam jsme vystoupali v pátek. Mirek fotí na každém kroku. Nás vždy nastaví do průrvy, kde pěkně fičí, ale zato prý máme v pozadí zasněžené tatranské vrcholy. Po hodině sjíždíme opět na Skalnaté pleso.
     Odtud pokračujeme na Velkou Svišťovku a přesvědčujeme se, že Zelené pleso je opravdu brčálově zelené. Vracíme se zpět ke Skalnatému plesu a odtud pěkným padákem pokračujeme na Štart, kde na nás čeká večeře. Pochutnáváme si na hranolkách a pizze. Všichni si je zasloužili, protože krásně šlapali.
     Z Tatranské Lomnice nás večer veze električka do Výšných Hágů. Jeden ze slunečných dnů je za námi. Jaký bude ten zítřejší?

Neděle 8. července 2007
     Vstáváme do slunečného dne. Tatry jsou nádherně nasvícené. I vítr se utišil, asi aby nám udělal radost. Jen zasněžené vrcholy připomínají deštivé počasí z předchozího týdne.
     Už se těšíme na lanovku. Jede plynule. Žádná zastávka a nepříjemné houpání. Ve Skalnatém plese se koupe sluníčko a mírný větřík hladí průzračné vlnky. Kolem se procházejí lidé. Někteří usedají a nastavují tvář slunečním paprskům.
     Rychle svačíme, protože na nás čeká červený vagónek lanovky, aby nás vyvezl až na samý vrchol Lomnického štítu. Vítá nás pan průvodčí a my nastupujeme. Trochu se nám tají dech, když se vznášíme nad Skalnatým plesem a pomalu se blížíme ke skalnatému štítu. Kabinka zastavuje. Někteří vtipkují, že dál se leze po čtyřech. Ale to už začínáme stoupat do výše a kabinka s námi přistává v nejvýše položeném přístavišti Slovenska - ve výšce 2 634 m.n.m.
     Vítá nás příjemně vytopená bouda s hvězdárenskou kopulí a příjemnou kavárničkou Dedo, kde nás po vycházce po vyhlídkové terase čeká měkké posezení při kakau se šlehačkou. Vycházka je trochu mrazivější (4 C). Z namrzlých antén visí rampouchy. Místy šlapeme ve sněhu. Rukavice a čepice jsou namístě. Ale výhled, který se pod námi otevírá, stojí za trochu chladu. Jen Gerlachovský štít se nad námi trochu vytahuje. Někteří z nás nemohou odolat, aby si nehodili sněhovou kuličku do údolí. Sníh se třpytí ve sluníčku a rampouchy začínají plakat. Nemůžeme věřit, že v tomhle sněhovém království se modrají zvonečky zvonku tatranského a žluté trsy jastraba horského.
     Po padesáti minutách se vracíme z nebes na zem (Skalnaté pleso). Odtud se vydáváme po tatranské magistrále na Hrebienok a do Starého Smolivce. Po cestě míjíme Zamkovského a Rainerovu chatu. Zastavujeme se u Velkého vodopádu, který chladí a nestydatě na nás cákáa hučí, až nám zaléhají uši. Ale my mu pro jeho krásu odpouštíme.
     Vracíme se unaveni "domů". Všichni zaslouží pochvalu za pěkné chování (i Daneček) a vytrvalost (zvláště Kája a Danča). U velkých se to předpokládá. Všichni jste byli skvělí.

Pondělí 9. července 2007
     A je to tady. Vršky se zahalily do mraků a nechtějí s námi kamarádit, a tak i my se otáčíme zády a odpočíváme. Déle spíme, hrajeme si a odpočíváme. Mirek se Štěpánem jedou na nákup. Paní učitelka zadělává na buchty a čeká na tvaroh. Těsto kyne. Chlapci se vracejí z nákupu. Vaří se a peče se. Péťa s Janou pomáhají. Třou tvaroh a učí se vázat buchty. Jde jim to od ruky. (Dobrá zpráva pro maminky). Ze zbývajícího těsta se pro každého válí rohlíček - zákusek po večeři. Tu má dnes na starosti hlavně Mirek. Odpočinkový den jsme zakončili dobrou večeří. Těšíme se na zítra. Snad se počasí umoudří.

Úterý 10. července 2007
     Ráno začínáme tvarohově a kakaem. Počasí se ale neumoudřilo. Vyrážíme na kratší túru. Jedeme do Starého Smolivce. Odtud nás veze pozemní lanovka na Hrebienok. Prší, a tak se vydáváme na Vyhlídku pod Slavkovským štítem. Výhledy se nekonají a my vidíme jen "mléko". To nás zklamalo. Vracíme se na Hrebienok a do starého Smolivce. Kolem 14. hodiny už klepeme na dveře školy. Obědváme, odpočíváme a hrajeme si. Dáváme dohromady, kde jsme všude byli. Luštíme křížovky, ve kterých uplatňujeme vše, co jsme viděli. Můžete si je zkusit s námi. Velcí to mají jednodušší. Jsou tu již podruhé. My malí to máme těžší. Nejúspěšnější je Davídek a Kristián, přiblížil se i Dominik. Těm nejmenším to půjde určitě příště.
     Jdeme brzy spát. Čeká nás totiž návštěva vodního světa - Tatralandu v Liptovském Mikuláši. Je největší ve střední Evropě. Balíme, protože ráno vstáváme v šest.