V sobotu se scházíme na autobusovém nádraží o půl osmé. Po chvíli nasedáme do autobusu a vyjíždíme směr Horní Maršov. Celkem nás jede osm členů. Složení je 5 kluků a 3 holky. Již v autobuse zjišťujeme, že malý David je pěkný uličník. Zatím ho zdárně zvládáme, což nás těší. Ve Svobodě nad Úpou je desetiminutová přestávka a tak vystupujeme z autobusu a protahujeme člověka. Ze Svobody to už je jen kousek do Horního Maršova. Zde vystupujeme.
     Zastavujeme se u nejbližší mapy a ukazujeme si, kudy povede naše cesta. Jdeme po silnici kolem Úpy do Temného Dolu. Zde si v agentuře Veselý výlet vyzvedáme klíče od Lesního hrádku Aichelburg. Zde se Štěpán dozvídá, že bude ten "šťastlivec", který půjde vrátit klíče. Tím, bude mít výlet o 3 km delší. Z Temného Dolu stoupáme do kopce asi po půl hodině přicházíme k rozcestníku, který ukazuje cestu k Aichelburgu dolů. Všichni jásají, neuvědomují si, že budou muset jít také zpátky. K Aichelburgu se leze po dvou dřevěných žebřících. Štěpán jde první, protože je klíčníkem a otevírá nám hrádek. Kdy se mu to zase poštěstí nám dělat průvodce. Po prohlídce jdeme ven a svačíme. Štěpán důkladně uzavírá hrádek a vyráží vrátit klíče od hrádku. My mezitím hrajeme na schovávanou. Po chvíli se vrací Štěpán a tak pokračujem dál k Vlašským boudám. Cesta je většinou do kopce. Poslední část k boudám jdeme chvíli dolů. Cestou nás míjejí závodníci na horských kolech. Na boudě si dáváme razítko a pokračujeme k Černé hoře. Po poledni si dáváme svačinku. Někteří jedí vlastní zasoby a jiní zobou borůvky, kterých tu je ještě mnoho. Po svačině vyrážíme dále. Cestou se kocháme pěknými výhledy na Sněžku a Studniční horu. Na Hubertově vyhlídce opět odpočíváme s svačíme. Na Černou horu to je již jen kousek. Jdeme po dřevěné cestě a již nám zbývá poslední stoupání a jsme na vrcholku Černé hory. Zastavujeme se u rozhledny a svačíme. Také sledujeme, jak zde lidé provozují paraglajding..
      Poslední část naší plánované cesty je dolů. Všichni se těší, ale po chvilce zjišťují, že i cesta dolů je náročná, když trvá dlouho. Štěpán všechny popohání, abychom stihli autobus z Janských Lázní. Ovšem autobus nám ujel před nosem. Proto si dáváme zmrzlinu a jdeme dále pěšky do Svobody nad Úpou. Cesta nám rychle utekla a my již jsme u nádraží ve Svobodě. Zde čekáme na autobus. Autobus je dost plný a tak musíme stát až do Trutnova.  Zde se uvolňují místa a my je obsazujeme. To je paráda. Do Hradce Králové přijíždíme pár minut před 19 hodinou.
      Výlet se nám povedl. Celý den svítilo sluníčko a byly pěkné výhledy. Jen je škoda, že se výletu zúčastnilo tak málo členů. Snad to příště bude lepší.