V sobotu 2.února jsme se opět vydali do Deštné na běžky. Několik jedinců to vzdalo již, když slyšeli předpověď počasí – deštivo. Po příjezdu do Deštné nám zde pěkně pršelo. Nás to neodradilo, přezuli jsme se a vzali běžky. Naše cesta vedla jen na autobusovou zastávku. Tady jsme vyčkali příjezdu busu a jeli s ním na Šerlich. Tady byla mlha a padající sníh. Což bylo super. Pěšky jsme došli k Masarykově chatě. U ní jsme si nandali běžky a vyrazili do stop. Postupně jsme projeli trasu Bukačka, Pod Polomským kopcem, Sedloňovský černý křiž do Deštné. Z počátku jsme mírně stoupali a potom již přišlo na řadu sjíždění. Sjíždění dávalo všem pěkně zabrat, protože jsme ještě nikdy tak dlouhý kopec nesjížděli. Těch pádů co nás potkalo. Postupem času se nám čím dál více dařilo a pádů ubývalo. Jen kdyby si účastníci nechali poradit od starších členů – vedoucích. Já jsem v jednu chvíli i ztratil hlas. Což mohlo potěšit Honzu, že si pojede v klidu a tichu. Ovšem po chvilce opět slyšel : péruj, péruj, péruj, jinak spadneš! Pochvalu zaslouží všichni účastníci. Petr ten umí bez problémů pořádně klouzat a používat hůlky. Z kopce umí jak zaplužit, tak sjíždět ve stopě. Je znát, že jezdil na sjezdovkách. Helena, když chce, tak se perfektně klouže a kopce sjíždí dobrým pluhem. Ondřej ten se umí perfektně klouzat po rovině. Kopce sjíždí ve stopě také dobře. Pokud je rychlost vyšší, hodí kotvu a sedí na zadku. Ovšem pluh mu zatím nejde. To se ale časem taky naučí. Na Honzovi je vidět, že v porovnání s minule, je zde pokrok. Po rovině celkem jede dobře, ale chtělo by se více sklouznout a odrazit se hůlkami. V některých okamžicích mi ukázal, že když chce, tak to jde. Kopec sjížděl ve stopě a brzda je stejná jako u Ondry. Myslím, že si Honza zaslouží největší pochvalu, že to zvládnul. Vždyť na běžkách stál teprve po druhé. Všem gratuluji, že ujeli 13 kilometrů a od nikoho jsme neslyšeli žádné povzdechy, já už nemůžu. Myslím, že na jarních prázdninách si to užijeme na běžkách. Tak a teď se podívejte na fotky.
 |
|
