Výlet očima FOXe
Původně jsme tento den chtěli jet do Krkonoš, ale protože tam byl ještě sníh. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme na kolách do Chrudimi. Vyjeli jsme ráno od školy ve složení Míra, Renda, pan Česák, Bobr, Nutela, Tchořík, Brko, Luboš a já. Nejprve jsme zajeli k benzínce, kde si někteří ještě dopouštěli duše u kol. Potom jsme už pádili ven z města zadem okolo střelnice. Dorazili jsme k Vysoké nad Labem, kde jsme přejeli přes Čeperku přejeli na silnici (číslo 33), která nás zavedla (zavezla) do Lázní Bohdaneč. Tam jsme si dali razítka v íčku a koupili turistické známky. Před místní cukrárnou jsme něco pojedli a potom jsme vyjeli přes moji rodnou vesnici do Valů. Tam jsme kvůli velkým davům lidí museli slézt z kol a jít pěšky. Když jsme se prodrali nasedli jsme opět na svoje(!) kola. Po krátké jízdě jsme dojeli k zavřenému zámku Choltice. Tam jsme opět něco málo pojedli a potom vyjeli na naší dnešní vložku. To už ale bylo na Tchoříka moc, a tak se otočil a vrátil se domů. My jsme jeli dál a za nedlouho jsme dorazili do Heřmanova městce. Moc jsme se nezdržovali a jeli dál, až se před námi objevila Chrudim. Tam jsme zašli do íčka (muzea), dali si razítka a koupili známky (ne poštovní, ale turistické). Na náměstí se při jídle dohodli pan Česák a Nutelou, že pojedou jinudy. Potom jsme i my vyrazili směrem na sever. Objeli jsme Pardubice, projeli Sezemicemi a dojeli pod Kunětickou horu. Tam jsme si chvilku odpočinuli. Potom jsme vyrazili k domovu. Bobr se zdržel a už nás nedojel. Míra nás opustil ve Vysoké nad Labem, a tak jsme v počtu 4 kusy dorazili na Slezské předměstí.
Něco k výletu napsal i Nutela - Pavel
Ve středu na státní svátek jsme se sešli na hlavním nádraží a vydali jsme se směr Jičín do Plav. Na nádraží jsme také potkali Tchoře, ale ten jel úplně jinam než mi. Cesta vlakem trvala přes 2 hodiny. Konečně, když jsme dorazili na místo slunce už pálilo jako blázen. Naše cesta vedla pořád podél vody a tak to Bobrovi s Kubou nedalo a smočili si nohy, ale zapomněli si sundat boty, a tak šli chvíli v mokrej botách. Cesta se pořád mírně pohupovala až nás konečně zavedla na ten správný kopec, kde se jeskyně nachází. Míra nám všem koupil vstupenky a my jsme si koupili turistickou známku. Jeskyně byla pěkná, ale měla příliš malé prostory a tak jsem něco neviděl. V některých místech byla výzdoba pěkná. Nakonec nám průvodkyně ukázala jezero a tmu. Potom jsme dále pokračovali podél vody. Až jsme dorazili do jedné restaurace, kde jsme se občerstvili a najedli a potom jsme pokračovali dál. Abych nezapomněl tak si tady Bobr pučil pivní sklenici. Cesta dále vedla podél řeky. Chvíli jsme šli po takové dřevěné lávce asi 1 metr nad vodou a Riegrovou naučnou stezkou a ta nás zavedla až do Semil. Na okraji města jsme potkali Kubovi kamarády. Na nádraží to byla docela ještě dálka. Ve vlaku jsme ještě počítali rébus který nám poskytly ČD. Doma jsme byli krátce po šesté hodině. Výlet byl fajn.
Celkem jsme ušli 25 km.